• LOADING...
    • glass wall of the hotel
    • scetch for the glass wall
    • glass wall
    • Entry to the hotel
    • bar red ceiling painting
    • detail
    • view on the street
    • 1 / 7
    Hotel Passage, Brno, 2019
    Spaces

    Exhibice:Hotel Passage, Brno, 2019

    Petr KvíčalaPetr Kvíčala

    Ornamenty na skle, na stropě

    “Ornament a zločin,” napsal  na začátku minulého století jeden  z nejvýznamnějších architektů  dvacátého století  a brněnský rodák Adolf Loos, zakladatel nového  řádu v architektuře.  Ornament byl vykázán z umění jako něco nepatřičného,  nevhodného,  pokleslého, jako pouhá ozdoba. Rozumíme Loosovi a jeho odporu  k  nesmyslnému a nevkusnému zdobení, ale u ornamentu v jeho  původní podobě a  významu se mýlil. Ornament je totiž především  řád, struktura (i původ slova to  naznačuje: ornament pochází  sice z ornare, zdobit, ale toto slovo má původ ve  slově ordo,  řád, pořádek). Loos vnesl do architektury nový řád a pořádek.  Funkcionalistické stavby se staly ornamentem tehdejší nové doby.

    Říká se, že ornament je (pouhá) ozdoba.  Podezřelé je, že  takovou větu přijímáme jako samozřejmost,  ačkoli v sobě skrývá velice závažnou a  těžkou otázku,  jak je možné, že nějaké pravidelné uspořádání vzorů pokládáme  za  ozdobu. Jinak řečeno, jak je možné, že ornamentu rozumíme  jako ozdobě? Jeden typ  odpovědi bychom mohli hledat v jazyce: ornament,  vzor, vzorování, v angličtině  (zdánlivě) obtížně přeložitelné slovo pattern.  Toto slovo  pochází ze slova patron – ochránce (při křtu je nám přidělen  patron);  patrona pak není patronova družka, ale šablona (nebo  ochranný obal střeliva). Je  to něco, co nás chrání před  chaosem, nebezpečím, nerozuměním. Je to řád za  věcmi,  za světem, neviditelný, ale účinný. Vyhledávání opakujících  se vzorů,  řádu za vnějšími jevy, je ale i základním posláním  vědy.

    Je ornament pouhou ozdobou? A co je to “pouhou”  a co je to “ozdoba”? Jak může ozdoba být ozdobou, jak může  zdobit? A co je to  zdobit?

     

    Ornamenty na skle

    No není to lákavé, použít při rekonstrukci funkcionalistické architektury o století později právě tehdy vytlačený ornament? Říká se, že u dobré architektury by se mělo potkat kromě samotné stavby i místo a jeho historie, vztah vnějšího a vnitřního prostředí, společenské a sociální aspekty, tak i něco, co z architektury samé i z okolí přímo nevychází a přínáší jinou kvalitu, jiné čtení času. To je ten hlavní důvod proč v různých rolích vstupuje do architektury umění. Funkcionalismus a ornament, stavba a linie, materiál a barva. 

    Na skleněné fasádě jsem použil tři základní liniové ornamenty, které jsou vedeny ve dvou křížících se směrech. Jejich směry vychází z pravoúhlé funkcionalistické architektury. Horizontál a vertikál. Vlnovka, zig-zag linie a linie cimbuří. Kruh, trojúhelník a čtverec. Přímé a kruhové, dva základní pohyby z kterých jsou všechny ostatní složeny. Tak základní, že jsou na nich založeny všechny podoby rituálních a slavnostních tanců všech dob a kultur. 

    Bylo důležité zvolit správné měřítko a provedení. Rytmus oslovující lidi na chodnících a projíždějící tramvajemi a auty. Velkorysost působící zvenku i zevnitř.

    A detail. Detail, jenž je v kontrastu se strojově mechanicky provedenou stavbou a jejími detaily. Inspirací mi byly čáranice širokým štětcem a bílou barvou, často vlnovky, na sklenících, jejichž účelem je ochrana rostlin uvnitř před příliš silným slunečním zářením. Ano, to trochu „prasácké“ provedení jsem zvolil jako součást kontrastu, doufajíc že tvář hotelu i jeho vnitřku  získá na kvalitě a neskromně doufám, že bude i světlým bodem ulice. Že bude mít své vizuální jméno a místo.

     

    Dělení – nástropní malba

    Pro nástropní malbu nad barem při vchodu do restaurantu v prvním patře jsem kromě mnoha aspektů architektonických a sociálních musel brát i zřetel na ornamenty na skle fasády, jenž jsou současně prosklenou nejdelší stěnou restaurantu. Použil jsem proto opět všechny tři základní ornamenty, tentokrát ovšem s jiným vztahem k architektuře. Ornamenty mají tři směry na bázi rovnostranného trojúhelníku, což znamená že jejich střet vytváří šesticípou hvězdici a žádný ze směrů není k pravoúhlé architektuře ani kolmý ani rovnoběžný. Všechny liniové průsečíky jsme nadále dvakrát dělil dalšími liniemi až vznikla zdánlivě téměř chaoticky organická struktura. Ta je ovšem postavena na geometrickém řádu nakresleném ovšem od ruky. Neustálé dělení je nejjednoduším a základním rozmnožovacím principem, je tedy symbolem vitality, jak jej známe už ze starověkých řeckých ornamentů. A protože červená barva je symbolem vášně a vitality rovněž, kruh se uzavírá. 

    Petr KvíčalaPetr Kvíčala