Exhibice:Hotel Passage, Brno, 2019

Glass Ornaments

It is said that in good architecture, in addition to the building itself, what plays its role is also the location and its history, the relationship between the external and internal environments, societal and social aspects, as well as something that is not directly related to the architecture itself, bringing another quality, another understanding of time. This is the main reason why art enters architecture, taking on different roles. Functionalism and ornament, structure and line, material and color.
There are three basic line ornaments on the glass façade, which lead in two intersecting directions. Ornaments are protecting us from chaos, danger, and misunderstanding. It is the order behind things, behind the world, invisible but effective. The ornaments’ directions are based on rectangular functionalist architecture. On horizontals and verticals. Wavy lines, zig-zag lines and battlement lines. Or, another option: a circle, a triangle and a square. Straight and circular: two basic movements which all the other movements are composed of. Generosity coming from without as well as from within.

Ceiling Painting

For the ceiling painting above the bar at the entrance to the restaurant on the first floor, the author took into account, in addition to many architectural and social aspects, the ornaments on the glass facade. Therefore, Kvíčala used again all three basic ornaments, however, this time with a different relationship to architecture. The ornaments have three directions based on an equilateral triangle which means that their clash forms a six-pointed star, and neither direction is perpendicular or parallel to the rectangular architecture. He divided all line intersections twice by other lines until a seemingly almost chaotically organic structure was formed. However, it is based on a geometric order, which is freehand drawn. Constant division is the simplest and basic principle of reproduction, it is thus a symbol of vitality, as we know it from ancient Greek ornaments. And since red is a symbol of passion and vitality, the circle closes.

Ornamenty na skle, na stropě

“Ornament a zločin,” napsal  na začátku minulého století jeden  z nejvýznamnějších architektů  dvacátého století  a brněnský rodák Adolf Loos, zakladatel nového  řádu v architektuře.  Ornament byl vykázán z umění jako něco nepatřičného,  nevhodného,  pokleslého, jako pouhá ozdoba. Rozumíme Loosovi a jeho odporu  k  nesmyslnému a nevkusnému zdobení, ale u ornamentu v jeho  původní podobě a  významu se mýlil. Ornament je totiž především  řád, struktura (i původ slova to  naznačuje: ornament pochází  sice z ornare, zdobit, ale toto slovo má původ ve  slově ordo,  řád, pořádek). Loos vnesl do architektury nový řád a pořádek.  Funkcionalistické stavby se staly ornamentem tehdejší nové doby.

Říká se, že ornament je (pouhá) ozdoba.  Podezřelé je, že  takovou větu přijímáme jako samozřejmost,  ačkoli v sobě skrývá velice závažnou a  těžkou otázku,  jak je možné, že nějaké pravidelné uspořádání vzorů pokládáme  za  ozdobu. Jinak řečeno, jak je možné, že ornamentu rozumíme  jako ozdobě? Jeden typ  odpovědi bychom mohli hledat v jazyce: ornament,  vzor, vzorování, v angličtině  (zdánlivě) obtížně přeložitelné slovo pattern.  Toto slovo  pochází ze slova patron – ochránce (při křtu je nám přidělen  patron);  patrona pak není patronova družka, ale šablona (nebo  ochranný obal střeliva). Je  to něco, co nás chrání před  chaosem, nebezpečím, nerozuměním. Je to řád za  věcmi,  za světem, neviditelný, ale účinný. Vyhledávání opakujících  se vzorů,  řádu za vnějšími jevy, je ale i základním posláním  vědy.

Je ornament pouhou ozdobou? A co je to “pouhou”  a co je to “ozdoba”? Jak může ozdoba být ozdobou, jak může  zdobit? A co je to  zdobit?

Ornamenty na skle

No není to lákavé, použít při rekonstrukci funkcionalistické architektury o století později právě tehdy vytlačený ornament? Říká se, že u dobré architektury by se mělo potkat kromě samotné stavby i místo a jeho historie, vztah vnějšího a vnitřního prostředí, společenské a sociální aspekty, tak i něco, co z architektury samé i z okolí přímo nevychází a přínáší jinou kvalitu, jiné čtení času. To je ten hlavní důvod proč v různých rolích vstupuje do architektury umění. Funkcionalismus a ornament, stavba a linie, materiál a barva. 

Na skleněné fasádě jsem použil tři základní liniové ornamenty, které jsou vedeny ve dvou křížících se směrech. Jejich směry vychází z pravoúhlé funkcionalistické architektury. Horizontál a vertikál. Vlnovka, zig-zag linie a linie cimbuří. Kruh, trojúhelník a čtverec. Přímé a kruhové, dva základní pohyby z kterých jsou všechny ostatní složeny. Tak základní, že jsou na nich založeny všechny podoby rituálních a slavnostních tanců všech dob a kultur. 

Bylo důležité zvolit správné měřítko a provedení. Rytmus oslovující lidi na chodnících a projíždějící tramvajemi a auty. Velkorysost působící zvenku i zevnitř.

A detail. Detail, jenž je v kontrastu se strojově mechanicky provedenou stavbou a jejími detaily. Inspirací mi byly čáranice širokým štětcem a bílou barvou, často vlnovky, na sklenících, jejichž účelem je ochrana rostlin uvnitř před příliš silným slunečním zářením. Ano, to trochu „prasácké“ provedení jsem zvolil jako součást kontrastu, doufajíc že tvář hotelu i jeho vnitřku  získá na kvalitě a neskromně doufám, že bude i světlým bodem ulice. Že bude mít své vizuální jméno a místo.

Dělení – nástropní malba

Pro nástropní malbu nad barem při vchodu do restaurantu v prvním patře jsem kromě mnoha aspektů architektonických a sociálních musel brát i zřetel na ornamenty na skle fasády, jenž jsou současně prosklenou nejdelší stěnou restaurantu. Použil jsem proto opět všechny tři základní ornamenty, tentokrát ovšem s jiným vztahem k architektuře. Ornamenty mají tři směry na bázi rovnostranného trojúhelníku, což znamená že jejich střet vytváří šesticípou hvězdici a žádný ze směrů není k pravoúhlé architektuře ani kolmý ani rovnoběžný. Všechny liniové průsečíky jsme nadále dvakrát dělil dalšími liniemi až vznikla zdánlivě téměř chaoticky organická struktura. Ta je ovšem postavena na geometrickém řádu nakresleném ovšem od ruky. Neustálé dělení je nejjednoduším a základním rozmnožovacím principem, je tedy symbolem vitality, jak jej známe už ze starověkých řeckých ornamentů. A protože červená barva je symbolem vášně a vitality rovněž, kruh se uzavírá.