2023, Dřevo, Galerie Pitevna, Brno

Výstava je první sumarizací práce Petra Kvíčaly z doby covidové, intercovidové a postcovicové, tedy za období posledních přibližně tří let. Některé významné celky jako cyklus Graffiti (2020) nebo topografické objekty citující morfologii brněnských „intermuros“ náměstí (2022) byly již představeny na samostatných výstavách mimo moravskou metropoli. Poprvé je v rámci aktuálního výstavního projektu, speciálně koncipovaného pro výstavní prostor galerie Pitevna, důraz položen na jejich společnou materiální substanci, kterou je dřevo. Dožili jsme se doby, kdy žádný materiál není v umění považován za a priori podřadný nebo dokonce pro uměleckou tvorbu nevhodný. Dřevo je pak s lidskou kreativitou spojeno patrně od samého prvopočátku. Dokonce i v malířství, kde mu dnes zůstala primárně pouze role podpůrné konstrukce, na níž je vypnuto plátno, bývalo kdysi vlastním podkladem pro malovaní, jak dokládá zažitý termín „desková malba“ pro práce středověkých mistrů. V současnosti asi první asociací při slovním spojení „dřevo v současném umění“ bude patrně sympozium lumbersexuálů v kostkovaných flanelkách, jak motorovými pilami osvobozují sochy uvězněné v mocných kmenech stoletých dubu. 

Za objevením se dřeva u Petra Kvíčaly stojí jeho „cesta z města“, kterou podnikl se svou rodinou. Začátek „nového“ života v bývalé jednotřídce na samotě Františky na českomoravské Vysočině se nápadně kryje s prvním výskytem dřevěných komponentů v jeho současné tvorbě. Romantický historiograf by na tomto místě utrousil poznámku o umělcově „jednotě života a díla“, tedy o rustikalizaci, kdy do jeho tvorby vstupují materiály spojené s venkovským způsobem života. A nebylo by to zas až tak od věci. Dostupnost materiálu i nářadí k jeho zpracování hrají v použití dřeva v posledních pracích Petra Kvíčaly nepochybně důležitou roli. Chalupářské kutilství odkrývá u mužů archetypální vrstvy jejich osobností, v nichž souboj s hmotou patří k těm nejsilnějším. Současně je třeba mít na paměti i specifičnost lockdownů, kdy najednou bylo na všechno dost času a zpomalení se považovalo za nově objevenou hodnotu. Petr Kvíčala nejen zpomalil, ale pomyslně se vrátil i ke svým umělecky juvenilním létům prožitým v úzkém spojení s venkovskou krajinou a přírodou Tišnovska. Kvíčala však vlastnosti dřeva využíval už tehdy a využívá je i dnes k dosaženích svých konceptuálních záměrů, primárně jako nepravidelný, nepravoúhlý podklad pro malbu. Analogický průzkum přesahů malby do prostoru, kdy malba morfuje v trojrozměrný objekt nebo dokonce v imerzivní architektonické prostředí se dá v jeho tvorbě kontinuálně doložit a nebyl vždy nutně materiálově spojen pouze s využitím dřeva. Do současné výstavy v galerii Pitevna se metaforicky i doslovně prolínají aspekty biografické, společenské, formální i konceptuální, které může do jediného slova „Dřevo“ shrnout pouze člověk se specifickým smyslem pro humor. Takový typ humoru je Petrovi Kvíčalovi vlastní.   

Ondřej Chrobák, v Brně a Ludíkově 5. 3. 2023